Každé malé dítě a také ho všichni museli i hrát. Tato recenze je určena pro ty,
kteří Duke Nukem 3D neznají, nebo jsou jeho fanatičtí fandové, že jim nesmí
uniknout jediný článek, včetně tohoto.
Duke Nukem 3D byl očekáván již hodně dlouho,
všude byly obrázky z připravované Sharawarové verze a všichni byli naprosto
vzrušeni a napjati. Pak vyšel již dlouho očekávaný Shareware a bylo to, všichni
šíleli, lidé nechodili do práce, do školy, nikam. Rozpadali se podniky, rodiny a
jiná společenství. Všichni pařili Duke Nukem 3D od rána do rána. Rabovalo se, ani
policisté totiž nepracovali.Vše pomalu upadalo do zkázy, ale pak přišel spásný
moment, vyšla plná verze a byl klid, protože nikdo už ani neraboval, jediný kdo musel
pracovat (aspoň trochu) byli ti nejdůležitější v elektrárnách (ti ale stejně
hráli taky). Když Duke Nukema 3D všichni desetkrát dohráli, začali hrát DeathMatch
a vše kolem, to sice tolik příznivců nemělo, takže se začalo zase rabovat. Když
pak všichni odvrátili své vypálené oči k písmenkům u očního lékaře, přibyl
jim jeden pár popelníků.
Pěkná historie že? Ale již k věci, pro ty,
kteří snad ani neví vůbec vo co go, tak ať si přečtou následující článek, ti
ostatní ať ho raději přeskočí. Takže, DN3D patří do šuplíku 3D akčních her,
viděné z vlastního pohledu, takových kdy ovládáte jako by sama sebe (to sou ale
keci). V rukou máte nejrůznější věci, kterými většinou likvidujete ty ostatní (a
je jedno jestli je to Duke Nukem nebo Pervers Doom). Když vyčistíte celou úroveň a
splníte daný úkol (to vás tady nemusí trápit) tak se můžete s radostí vydat na
akci další. Tak to by bylo asi vše.
Každá hra má jistě nějaký grafický vzhled a
to se nevyhlo ani DN3D (to sou zase keci). Hra oplývá starým dobrým enginem BUILD,
který znáte z her jako Blood, Redneck Rampage a další. Grafiku zde můžete nastavit
až na velice pěkných 800x600, na které vám stačí lepší Pentium. Takže slast.
Vše je pěkně barevné, což potěší spíše příznivce comixů, než nějaké
horrorově založené fandy. Řekl bych, že grafika je skvělá i dnes a že si nikdo
určitě nepozvrací klávesnici.
Hudba je bouhužel kamenem úrazu, pokud nemáte
aspoň SB64 tak budete spíše zvracet, protože z vašich reproduktorů se bude linout:
Hmm prr bmmm pmmm pííp. Občas je tu nějaký světlejší moment, ale opravdu raději
se připravte.
Zvuk je oproti tomu skvělý, zbraně mají svůj
charakteristický rachot, nepřátelé kričí, chrochtají a vůbec jinak dovádějí. To
ale není tak skvělé jako to, co hru DN3D asi nejvíce proslavilo. Pokud jste někdy po
ulici slyšeli někoho říkat něco jako Come get some! Let's
rock! Yeah, piece of cake! nebo What are you waiting for?
Christmas? a další. Hlášek je nespočetně a některé jsou naprosto
bombastické. Opravdu kdyby Duke Nukem (hlavní hrdina mimochodem) nebyl tak výřečný,
byl by dopadl úplně jinak po celém světě (určitě!).
Hra má plno vychytávek, které taky hodně
vylepšují hru, můžete si ulevit na záchodě, všechno možné rozsřílet, napít se
z hydrantu či umyvadla, dát šlapkám peníze, roztáhnout si oponu a pustit si film a
další a další vychytávky, kdy se občas i zasmějete (například při pohledu na
rozstřílenýho mariňáka z Dooma, když to Duke ještě okomentuje slovy:"Yeah,
it's some doomed space marine!" nebo tak nějak, přeci je to nějaký čas, co jsem
DN3D hrál. Opravdu vtípků je dostatek a myslím, že to kopírovalo plno dalších 3d
her.
Co se týče Multiplayeru není nijak super, ale je
velmi hratelný, tedy spíše od 3 a víc lidí (ve dvou je to celkem nuda (po pár
dních). Dají se klást různé pasti (to jistě znáte) a vůbec skvěle přelstit
protivníka.
**